Jan Čarek: "Jen mít oči k vidění,  uvidět co každý z lidí nevidí a neuvidí… "                            

Waris Dirie - Květ pouště

19. března 2014 v 21:22 | Zdena |  Spisovatelé a knihy

Podivuhodné putování somálské kočovnice

Strhující autentická výpověď mladé somálské ženy Waris Dirie, která si troufla vzdorovat osudu a uspěla. V pouhých třinácti letech uprchla Waris ze své rodinné komunity, protože ji otec s vyhlídkou na získání několika velbloudů hodlal provdat za velmi starého muže. Zbídačelá vyčerpávajícím pochodem pouští se po strastiplné cestě dostala do Mogadišu.

Nezdolná dívka raději, než aby se vrátila domů, putovala a pracovala u příbuzných, dřela na stavbě. Nakonec začala pracovat u zámožného strýce jako služka, a díky tomu se ve čtrnácti dostala do Londýna. Neuměla ani slovo anglicky, poprvé v životě viděla letadlo, strýc ji nechal letět samotnou, a když se ocitla před letištní budovou Heathrow, právě padal sníh.
Přesto s houževnatostí typickou pro příslušníky nomádského kmene, která je ve vyprahlé africké poušti podmínkou přežití, překonala všechna zrádná úskalí. Když se strýc s rodinou po čtyřech letech vrátil zpět do Somálska, odmítla se s nimi vrátit. Zůstala v Londýně zcela sama - bez bydlení, bez zaměstnání a bez znalosti angličtiny - a rozhodla se vybudovat vlastní život. Začala chodit do školy pro cizince, nastoupila jako uklízečka u McDonalda a pak se na ni konečně usmálo štěstí. Všiml si jí fotograf módních časopisů a neznámou cizinku zanedlouho kariéra v modelingu i u filmu proměnila ve světovou celebritu. Waris je obdivohodná žena s pěknými názory.
Str. 202 - .."Shledávám také, že otázky morálky jsou v oblasti modelingu a reklamy neuvěřitelně komplikované. Já sama osobně jsem například přesvědčená o tom, že njedůležitějšími prioritami na světě jsou příroda, laskavost, rodina a přátelství.... Místo, abych se snažila stát se hvězdou nebo slavnou osobností, těším se ze své kariéry modelka hlavně proto, že se cítím být světoobčankou a můžu cestovat na ta nejúžasnější místa na planetě. Kdykoli jsem pracovala na nějakém krásném ostrově, při každé příležitosti jsem zmizela na pláž a běhala jsem, Cítila jsem, jak je to báječné být zase svobodná v přírodě a pod sluncem. Nebo jsem se vyplížila mezi stromy, tiše seděla a poslouchala zpěv ptáků. Áááách. Zavírám oči, vdechuju sladkou vůni květin, cítím teplo slunce na tváři, poslouchám ptáky a sním o tom, že jsem zase zpátky v Africe. Snažím se zachytit ten pocit klidu a míru, který si pamatuju ze Somálska, a předstírám, že jsem opět tam, v poušti, doma."
Půjčeno v knihovně. Četla 24.-25.ledna 2014
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama